MUDr. Josef Moravec byl nejen starosta, ale zakladatel mnoha českých škol v regionu

Josef Moravec se narodil 15. srpna 1850 v Českých Petrovicích. Pocházel ze smíšeného českoněmeckého pohraničního kraje. Syn nemajetných rodičů neměl podmínky ke studiu nijak lehké. Absolvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a v Praze, kde maturoval a dále studoval německou lékařskou fakultu. Nakonec promoval ve Vídni. Byl prvním Čechem, který při promoci, jménem všech současně promovaných, promluvil česky. 

Lásku k českému národu projevil již v mládí, tehdy v Petrovicích během svých prázdnin zřídil v malé hospůdce svoji malou českou školu, kde vyučoval. Za studií v Praze byl členem výboru „Čtenářského spolku“, ve Vídni členem „Slovanské besedy“ a čilým pracovníkem české menšiny.

Po promoci pobýval nějaký čas na vídeňských klinikách, potom se vrátil do Čech, aby byl v Králíkách jmenován městským fyzikem. Odtud přešel do Police nad Metují. Zde byl nařčen z proticírkevní mluvy. Byl pozván opatem Rottrem do Broumova, kde mu byla jeho činnost vytýkána. MUDr. Moravec panu opatovi odpověděl: „Já jsem Čech, proto odebírám české noviny a jsem svobodomyslný – to nepopírám. Moje přesvědčení mě nikdo nevezme, ale proti církvi neagituji...“. Opat byl s jeho ujištěním spokojen a propustil ho se slovy: „Tak je to dobře, buďte jen takový, jaký jste“.

Do Dvora Králové n. L. přišel v srpnu roku 1882 a svůj pevný postoj ke všemu českému začal ihned dokazovat. Bez váhání se MUDr. Moravec postavil na stranu Čechů. Jeho životní krédo znělo: „Cizí nech a nehanob, svoje miluj, braň a zdob!“

Ke svému příchodu do města řekl: „Bylo mi to vítáno, neboť jsem postřehl, že tu svými silami snad budu moci trochu posloužiti naší české věci a sloužiti české řeči... Prožil jsem celé své mládí střídavě mezi Čechy a Němci, a tak jsem poznával, co všechno Němci mají, a co nám ještě schází. Cítil jsem, že jsme utiskováni a čím více jsem si toto bezpráví na Češích uvědomoval, tím mě bylo teskněji a tím více jsem se namáhal, abych češtinu všude uplatňoval“.

Veřejný život

Byl aktivní ve veřejném životě české komunity. Založil tu Českou besedu, byl starostou místního Sokola a zasedal v předsednictvu Ústřední matice školské. Do našeho města nastoupil po úmrtí MUDr. Wewerky, městského fyzika, bývalého starosty města a zemského poslance, už jako ženatý. Byl předvídavý, dobrý organizátor a stal se brzy platným činovníkem města i všech vlasteneckých spolků. Vším mu byla rodná, mateřská řeč. V našem městě se díky jeho aktivitám zrodila Národní jednota severočeská. Impuls

k jejímu vzniku dal na valné hromadě akademického spolku „Krakonoš“. Psal se rok 1885 a v Praze se o tuto myšlenku zasadil František Ladislav Rieger spolu s dalšími vlastenci. Národní jednota severočeská vznikla v území národnostně smíšeném. Pomáhala hmotně Čechům, a hlavně jejich dětem. Stala se ochráncem českých menšin. Právě toto zřízení odborů Národní jednoty severočeské a Matice školské dalo základ ke vzkříšení mateřské řeči. 

Bartolomějská noc

V té době došlo v našem městě k tak zvané „Bartolomějské noci“, když Leopold Mandl založil v našem okolí několik německých spolků, podařilo se mu v České Podharti založit německou školu a uspořádat ve Dvoře Králové sjezd turnerských spolků, pod vlajícími velkoněmeckými prapory. Je třeba připomenout, že o rozpuštění a odchod turnerů z města se na žádost českého obyvatelstva a okresního hejtmana Schneidra zasadil i MUDr. Moravec. Odtud je znám jeho výrok na adresu Němců: „Dvůr Králové byl, jest a bude navždy českým městem!“

Tématu Královédvorské "bartolomějské noci" se budeme ještě v budoucnu věnovat, protože to byla událost celostátního významu.

Společně s novinářem Langerem založili první královédvorský časopis „Český venkov“ a od roku 1882 byl předsedou odboru Ústřední matice školské, a to až do své smrti, tedy plných padesát pět let.

V 90. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1895 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Hradec Králové, Jaroměř, Josefov) do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k mladočeské straně. Později byl uváděn jako poslanec za realistickou stranu. 

18. června 1887 byl MUDr. Moravec zvolen starostou města a není bez zajímavosti, že za jeho 

úřadování byla zavedena jen česká řeč a také písemnosti se vyřizovaly česky. Tuto funkci vykonával po celé volební období, do roku 1891. Za jeho éry byla založena městská spořitelna a došlo k přestavbě děkanského kostela svatého Jana Křtitele.  

Založení Gymnázia a dalších českých škol

V této době nemělo naše město žádnou vyšší školu. MUDr. Moravec si dobře uvědomoval, že pro rozvoj města je důležité věnovat se rozvoji školství. K tomu píše v městské kronice kronikář Bedřich Söllner: „K tomu přispěla zvláště neúmorná snaha Dr. Moravce o rozmach českého školství na Královédvorsku a zvláště zřízení českého gymnázia ve středu města. Stalo se tak roku 1888.“ Dále kronikář Söllner uvádí: „Aby C.K. vláda a Němci v obecním zastupitelstvu nemohli odepříti souhlasu, bylo úmyslně navrženo pojmenovati gymnázium jménem císaře a krále Františka Josefa I.“.

Založením gymnázia se zlepšil kulturní život ve městě. Profesoři i studenti se přičinili o vlastenecký ráz tím, že byly konány české přednášky, výlety a vlastenecké slavnosti. Studenti se stali jakýmsi výkvětem města, přičinili se o hudbu, zpěv i divadlo a soustřeďovali se v akademickém spolku Krakonoš.

Snaha MUDr. Moravce však tímto nekončila. Podporoval rozvoj českého menšinového školství v regionu. První českou školu založil a vybudoval v Dolním Nemojově, škola nesla název Moravcova nebo také Hraničářská. Jeho lékařská ordinace sloužila „hraničářům“, udělovala jim pokyny, rady a nutná povzbuzení. Usiloval o vybudování dalších českých škol v obcích, kde byli Češi v menšině, v Prorubech, Dubenci a Žirči.

Moravec se snažil pomoci českým menšinám v Kuksu, Libotově, Sylvárově, Starobuckém Debrné, Velké Bukovině, Choustíkově Hradišti, Brusnici a Mostku.

Dne 1. ledna 1888 zřídil Českou průmyslovou školu pokračovací, když předtím dle kronikáře byla 18. října1887 otevřena Vyšší dívčí škola, která však předčasně skončila z důvodu špatného vedení.

O prozíravosti MUDr. Moravce svědčí i to, že když se z německého „Trautenauer Wochenblattu“ dočetl o zamýšlené stavbě německé školy v Podstráni, ještě týž den svolal schůzi obecního zastupitelstva, kde prosadil zakoupení tohoto pozemku pro postavení školy II. obvodu (v Sylvárově). V témž týdnu se stavební komise na pozemku pana Holuba rozhodla o stavbě dvoutřídky.

V osmdesátých letech předminulého století vznikla Ústřední matice školská a Národní jednota severočeská, které významně podporovaly vše české v pohraničí. Na vzniku měl velkou zásluhu právě MUDr. Moravec, který v roce 1882 pozval F. L. Turnovského, redaktora „Pokroku“, aby svojí přednáškou vysvětlil cíle ÚMŠ.

Více o Ústřední matici školské a její činnosti přímo ve Dvoře Králové a okolí najdete v samostatném článku! 

Josef Moravec byl vrstevníkem a blízkým přítelem našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka a také jej při jeho návštěvě ve Dvoře Králové nad Labem osobně vítal. Byl nejen příznivcem Sokola, ale aktivně se zúčastnil IX. všesokolského sletu v Praze.

MUDr. Moravec byl dobrým lékařem a také stoupencem léčby revmatických chorob pomocí

rašeliny z Velichovek. Tyto lázně byly tehdy ještě v plenkách a on sám byl zván k odborným konzultacím do Vídně. Roku 1897 lázně Velichovky koupil a provozoval. Publikoval práce v oboru lékařství.  

MUDr. Moravec byl až do své smrti dne 3. srpna 1937 (ve věku 87 let) předsedou Matice školské a také aktivním členem Národní jednoty severočeské. 

Jeho pohřeb byl doslova manifestací všech občanů města i širokého okolí. Nebylo korporace, která by se nezúčastnila, promluvil zástupce lékařské komory z Prahy MUDr. Malík i další. Na Denisově náměstí se rozloučil se zesnulým současný starosta města Jaroslav Bilina. Ten poděkoval zesnulému za jeho práci pro město za všechno obyvatelstvo, ocenil jeho nesmírnou práci národní, kulturní i hospodářskou, zdůraznil jeho nekompromisní češství, které se nezaleklo ani perzekucí. Psal se rok 1937 s narůstající hrozbou fašizmu. V pardubickém krematoriu splývala vedle katafalku československá vlajka. Vlastence přišli vyprovodit sokolové, sestry Červeného kříže a hasiči.

Děti z matičních škol Nemojova a ze Starobuckého Debrné mu zazpívaly prostinkou píseň

složenou jeho pokračovatelem Janem Rejlem, ředitelem matiční školy v Nemojově. Od něho,

jako následníka ve věci národní byla i slova v básni k památce:

Nedopusťme, aby se na tohoto vlastence a velkou osobnost našeho města zapomnělo.

Pavlína Špatenková

Pod Zvičinou, VIII. ročník, č. 2

Wikipedie

Kronika města Dvůr Králové n. L. 2004

www.gym-dk.cz