REGIONY | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
Nechcete se ještě jednou ke všemu vrátit?
Bylo to tak. Mé výroky, vytržené z kontextu nebo pro čtenáře zajímavě stylisticky upravené, byly uváděny v různých médiích i sociálních sítích. Oznámkován jsem byl jako cynik, který si neváží hlasů voličů a jako zákonodárce, co nezná ústavu. Není nic lehčího než člověka odsoudit, těžší je snažit se ho pochopit. Abych se přiznal, tak se ke všemu už nechci vracet.
Myslím si, že většina čtenářů nezná Vaše vysvětlení, a tak nechcete přece jenom říci ke všemu pár slov?
Dobře. Přiznám se, že kdybych věděl, nebo mi někdo z novinářů či politiků předem řekl, že v případě zvolení poslancem ztratím druhý den po volbách mandát senátora, tak bych nikdy nesouhlasil s tím, abych byl na kandidátce do poslanecké sněmovny napsán. Svým jménem na kandidátce hnutí ANO jsem chtěl hnutí podpořit. A takhle to dopadlo. Překvapen jsem nebyl jenom já, ale celá řada známých osobností. Všichni, včetně mě, jsme se domnívali, že do slibu poslance mám čas na rozhodnutí. V takovém případě nikoliv Ústava, ale rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z roku 2006, určuje termín zániku mandátu senátora. Ano, udělal jsem chybný krok, kterých člověk za život udělá kilometry. Také se říká, že všechno vědí jen hlupáci.
A co ty Vaše medializované výroky, které pak následovaly?
Už jsem Vám odpověděl. Ne vše bylo řečeno tak, jak bylo napsáno. Víte, slovy se dá zabíjet i pohladit. S šéfredaktorem Hospodářských novin jsem se nakonec dohodl na obsáhlém rozhovoru, který vyšel jako rozhovor týdne ve vydání 10.-12. listopadu 2017. Myslím si, že jsem všechny své výroky uvedl na správnou míru a obhájil se. Za zveřejnění některých neověřených a nepodložených výroků se mi dokonce omluvili. Uvítal bych, kdybyste si i Vy sám a samozřejmě také vaši čtenáři tento rozhovor přečetli, protože v něm uvádím řadu dalších podrobností. Je přece za mnou kus práce jak v Senátu, tak i podnikatelském životě, a kdo chce, tak to ví.
Obraťme list a teď k vlastním volbám. Jak se cítíte, myslíte si, že obhájíte mandát, s čím přicházíte?
Mám za sebou snad zajímavý
životní příběh, který jsem začal po vysoké škole jako dělník u výrobních strojů
a pokračoval manažerskými pozicemi až po vlastnictví a vedení společnosti JUTA
a.s. Firma zaměstnává 2300 lidí na 14 závodech.
S našimi výrobky pro
zemědělství a stavebnictví obchodujeme po celém světě, a to od Calgary v Kanadě
přes Evropu, Jižní Ameriku, Afriku, Asii a končíme na Novém Zélandu a v
Austrálii. Celkové tržby se pohybují kolem 7,5 miliard Kč. U všech začínajících
obchodů jsem byl osobně přítomen, znám se velmi dobře se všemi důležitými
zákazníky. Bez jazykového vybavení by to bylo nemyslitelné. Plynule mluvím
německy i anglicky. Zpět k Vaší otázce, co nabízím - všechny získané životní i
podnikatelské zkušenosti. Určitě z nich budu těžit v Senátu, pokud se tam
vrátím. Mám stále dostatek sil a dobře vím, že nic není zadarmo.
Funkce senátora je často občany spojována jenom s jeho přínosem pro region, nebo je to jinak?
Souhlasím s občany, že za své hlasy také něco očekávají pro region. Chtěl bych je ubezpečit, že vím, co je to odpovědnost. Při výkonu senátorského mandátu jsem se snažil být prospěšný a přiznám se, že pomáhat druhým lidem z pozice senátora bylo snazší než z funkce podnikatele. Moji senátní kancelář navštívilo za 3 roky 184 občanů. Obraceli se na mě se svými složitými životními situacemi, se kterými si nevěděli rady, a společně jsme hledali řešení. Ne vždy jsem jim mohl pomoci, ale snažil jsem se je nezklamat a podat pomocnou ruku. Činnost Senátu je však stanovena Ústavou, jeho hlavním posláním je činnost zákonodárná, a dokonce ústavní a volební zákony nelze přijmout bez jeho výslovného souhlasu. Základem odborné práce senátorů je práce ve výborech. Já jsem byl 3 roky členem Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. U řady návrhů zákonů jsem vystupoval s připomínkami a námitkami a opíral se o své praktické zkušenosti. Tento rozhovor však časově nedovoluje jít do podrobností.Mluví se o Vás, že máte sociální cítění s Vašimi zaměstnanci, co Vás k tomu vede? Byl jste vždy takový, nebo jen reagujete na současný nedostatek pracovní síly?
Ano, dnes v ČR máme nízkou nezaměstnanost, ale já osobně jsem již mnoho let přesvědčen o tom, že o zaměstnance se hlavně musí starat zaměstnavatel, protože jsou to oni, kdo rozhodují o úspěšnosti firmy. Ne vždy jim můžeme ve všem vyjít vstříc, ale kde je to možné, tak to uděláme, protože ve firmě odvádějí úžasné výkony. Pomáháme těm slabším v každodenní orientaci, nepodlehnout reklamám na utrácení peněz za nepotřebnosti.
Nezlobte se, ale musím Vás přerušit, prý již mnoho let půjčujete zaměstnancům Juty peníze bez úroků a pomáháte jim s exekucemi z minulých let. Nechybí dnes Jutě tyto peníze třeba na rozvoj firmy?
Určitě nechybí, přestože jsou to dnes desítky milionů, které jsme asi 400 zaměstnancům půjčili. Bez úroků půjčujeme až do výše 300 tis Kč a peníze posíláme na účet zaměstnance. Je nám jedno, na co je použije. Víte, osobně považuji předlužení našich občanů za celospolečenský problém. Na ministerstvu spravedlnosti a i s panem ministrem jsem několikrát jednal o našich zkušenostech s tímto problémem. Řešení musí být systematické, nejde dělat jen dílčí kroky, a přitom nesmíme zapomenout na nejzákladnější pravidlo finančnictví: „Když si něco půjčíš, musíš to jednoho dne vrátit“. Půjde o kompromis mezi zodpovědností dlužníků a umožněním jejich návratu do normálního života. Zvýšení dnešní základní nezabavitelné částky ve výši 6 154 Kč bez dalších systémových kroků jako je například zastropování úroků, penále a poplatků, není řešením. Oddalováním splátek dluh naopak naroste. Proto některé půjčky poskytnuté našim zaměstnancům, kteří dluží, pomohou zastavit rychle narůstající úroky a penále.
Zpátky k Senátu, nemáte tedy žádný problém práci v něm spojit s řízením firmy? A chcete ještě něco dodat na závěr?
Pokud bych byl zvolen, tak samozřejmě bych počítal s velkou pomocí všech pracovníků, na tom se nic nemění. Rád bych přispíval k uklidnění společnosti, nerozdmýchával nacionalismus, zdůrazňoval, čeho bychom si měli vážit a jak si ve společnosti navzájem pomáhat, věnovat se mladé generaci, mediálními prostředky se nenapadat, ale motivovat k prohlubování vzdělanosti národa, místo bulvárních zpráv o životě celebrit více mluvit a psát o lidech, kteří něco dokázali, aby jejich životní příběhy byly vzory. Život netrvá věčně, neměli bychom ho promarnit.
Úplně na závěr – všem přeji hezký nový rok, hodně zdraví a radosti ze života.
Vaše komentáře |